Cinder od Marissy Meyer - papírová nebo namlouvaná?

Ahoj, vítejte u nového článku, jež se tentokrát bude zaobírat rozjezdem YA audioknih a to konkrétně prvním dílem Měsíčních kronik, Cinder. Jako Humbook bloger jsem měla tu možnost si audioknihu poslechnou ještě než vyjde, ale papírovou verzi načtenou nemám, tak jsem se rozhodla nějak shrnout tu namlouvanou, vypíchnout klady a zápory. Zároveň jsem ještě požádala pár lidí, kteří naopak četli knihu jen v papírové verzi, aby mi řekli, co si myslí, že by mohlo být na audioknize dobré nebo špatné! Tak jdeme na to!


Pro začátek musím říct, že příběh mne velice zaujal a bavil, ale nechci hodnotit děj, naopak formu, kterou jsem příběh vstřebávala!
+ můžete poslouchat za tmy
+ můžete poslouchat úplně všude, při jakékoli jiné činnosti
+ lépe jsem si příběh, prostředí představila, když jsem nečetla psaný text
+ jsou tam boží androidí hlasy
+ na začátku každé kapitoly je hudba
+ namlouvá to příjmný hlas, který se lehce mění i podle rolí, takže se neplete, kdo mluví a tak
- můžete u toho snáz usnout, když nezapojujete oči ani tělo
- je občas těžké vnímat, proto třeba nepochytíte všechny detaily
- když píšete recenzi nemáte jistotu, jak se píší jména postav :)

 Pro mě byla audiokniha Cinder skvělou záležitostí, byla to snad má první vážně doposlouchaná audiokniha a moc se mi líbila. Přestože v nějakých věcech jsou audioknihy trochu nepraktické, já na ně koukám spíš kladně a jsem strašně zvědavá, jaké budou další chystané YA audioknihy. Myslím si, že i ti, kteří už Cinder četli, by si jí měli znovu poslechnout, protože hlasy a hudba tomu dodávají skvělou atmosféru! Takže pokud váháte se do této audioknihy pustit až vyjde, tak neváhejte, protože je to skvělý zážitek.

A nakonec tady mám názory lidí, kteří papírovou verzi četli a trochu na ně ještě budu reagovat:

@bo_okista
Já mám radši papírový knihy obecně, víc se v nich orientuju a tím, že aktivně čtu, věnuju příběhu víc pozornosti. Přijde mi, že u audioknihy dřív nebo později přestanu dávat pozor.
 
@book.is.a.drug
Na papierovej verzii sa mi páčilo, že som si mohla udávať vlastné tempo. Niekedy som si chcela niektoré pasáže čítať pomalšie a niekedy zasa rýchlejšie. Toto môže byť hlúposť, ale hrozne sa mi páčila grafická stránka knihy - písmo, grafika kapitol, písmo počítačovej správy... Lebo žiadna iná kniha nemá takéto grafické prevedenie a hneď keď sa naňho pozriem tak viem, že sú to Měsíční kroniky. Pri knihe sa nezvykávam zamýšľať a prestať vnímať knihu. Pri počúvaní sa často zamyslím a zabudnem o čom posledných 5 minút bolo. Keď dabuje audioknihu žena tak pri čítaní mužskej postavy musím počúvať ženský hlas, ale pri čítaní si v hlave môžem predstavovať mužský. Môžem sa rozhodnúť ako budem vyslovovať mená a názvy. Často si mená vyslovujem podľa seba aj keď to nie je gramaticky správne, ale mne sa to tak proste viacej páči. Pri audioknihe nemám na výber a musím počúvať mená tak ako sú. Je možnosť, že po hodinách počúvania ma hlas dabérky začne vytáčať a prestane sa mi páčiť. A najhlavnejšia vec je držanie knihy v ruke, pretáčanie papierových strán, vôna knihy a krásna obálka, na ktorú sa môžem hocikedy zblízka pozerať koľko len chcem. Nezvládla by som pocit, že tak krásna kniha nie je v mojej knihovničke, ale len v elektronickej podobe v mobile. Knihy a audioknihy sú niečo ako fotky v mobile a vytlačené fotky, počúvanie pesničiek v mobile a naživo. Nepáči sa mi, že už skoro všetko sa dá nahradiť a používať elektronicky. Veci sú najlepšie naživo a hmotne, ať už knihy, vytlačené fotky alebo naživo spievajúca osoba. Všetko sa dá nahradiť, ale nikdy to nebude lepšie ako skutočnosť. Podľa mňa by sme sa elektronickým veciam mali čo najviac vyhýbať a užívať si tie skutočné, reálné.

Reakce: Jak Marťa mluvila o ženském hlasu, který mluví mužské rol, tak právě v této audioknize Terezie Taberyová lehce mění hlas, takže jde poznat, kdo mluví a nní to nijak divné. Naopak musím dát Martě za pravdu, že názvy a jména si nemůžete číst podle sebe, prostě jsou taková, jaká je slyšíte. S hlasem dabérky jsem já osobně byla spokojená, protože tato paní namlouvá i dabovanou Coralinu nebo Tris z Divergence. Zase s Marťou souhlasím v bodě, že papírové knihy jsou prostě hezčí, jsou hmotným převtělním příběhu.

@bookoholic_anet 
Tyjooo. Upřímně moc nevím, co odpovědět. Tím, že audioknihy jsem zatím vůbec neposlouhala, tak nevím, v čem to může být lepší. Tedy až na to, že můžeš 'číst' za tmy.
 
@lu.books07
No, sice už je to rok, co jsem knihu četla, takže to nemám úplně v živé paměti, ale ta papírová verze je možná lepší v tom, že má člověk čas pořádně nad příběhem popřemýšlet, přestože není nijak složitý. Je to samozřejmě individuální věc, ale já osobně se lépe orientuji v ději, který před sebou vidím napsaný a události s postavami si tak i lépe představuji, něž když vše jen poslouchám. Dále, audiokniha má (pro mě) jednu obrovskou nevýhodu a tou je neexistující možnost si poznatky ze čtení zapsat. Chápejme, vždycky si můžu vzít papír, tužku a vše stranou sepsat, ale ani náhodou se to nevyrovná označení oblíbených vět a myšlenek přímo do knihy! Na druhou stranu si myslím, že audiokniha může čtenáře dost dobře a rychle vtáhnout do děje a třeba se i více vcítit do hlavních postav. Navíc, posloucháním audio knihy není člověk nijak omezen problémy, jako je například světlo, či po dni unavené oči. Zkrátka si lehne, zavře oči a poslouchá. To je úplně super!

Reakce: Ano! Lucka připomněla důležitou věc a to zvlášť pro ty, kteří lepíkují, píší si ke knize poznámky, protože do audioknihy to prostě nejde zaznamenat. A pravdu má i v tom, že audiokniha rychleji vtáhne do děje. Když jsem zkoušela rozčíst papírovou verzi Cinder, tak mě to zdaleka tak nezaujalo, jak když jsem začala poslouchat audioknihu.


Doufám, že jsem vás článkem alespoň trochu nalákala a do audioknihy se pustíte hned, jak vyjde, což bude 21. března! Já se určitě vrhnu i na psanou verzi, abych to dokázala lépe porovnat!